Berta by přikývla

Staré domy mají jedinečnou atmosféru. Nesou otisk času a lidí, kteří v nich žili. Takový příběh má i dům č. p. 103 na Masarykově náměstí v Náměšti nad Oslavou. Mám ho spojený s jednou svéráznou dámou – paní Bertou. Vzpomínám, jak sedávala za oknem a přísným pohledem sledovala dění na náměstí. Děti z ní mívaly respekt, možná i strach, ale já jsem ji měl rád. Pod tou tvrdou skořápkou, která si potrpěla na řád a pravidla, bylo zkoušené a dobré srdce. Byla neoddělitelnou součástí tohoto místa. Dnes už je dávno na věčnosti, ale pokaždé, když ten dům míjím, vzpomenu si na ni. 

Dřevěná konstrukce domu vydržela do současnosti, ale zub času a dřevokazný hmyz si na ní přece jen začaly vybírat svou daň. Proto jsme letos v únoru provedli důkladnou sanaci krovu – aby mohl dům dál sloužit, bezpečně a s úctou ke své historii.
Při práci jsem si kladl otázku: Jak by byla spokojená paní Berta? Věřím, že by přísně přikývla – a možná se jí v koutku úst mihlo i pousmání.

Tak jako si naši předci vážili dobrého dřeva, i my mu dáváme péči, kterou si zaslouží.