Za znovuoživením řemeslných stavebních tradic
Rozhovor s Františkem Ungrem
Mezi lidmi, kteří se zajímají o tradiční řemesla a obnovu historických staveb, se snad nenajde nikdo, kdo by o Františku Ungrovi a Skřítcích tesařích někdy neslyšel. František je velmi všestranný člověk – tradiční stavitel, tesař, truhlář a propagátor poctivých řemeslných postupů, zároveň bojuje za záchranu a zachování autenticity mnoha historických staveb s neutuchající energií v on-line i off-line světě. V zajímavém rozhovoru nám poodhalí, jak se dostal k práci s dřevem a k tradičnímu řemeslu.
1. Když se řekne dřevo, jakou asociaci v tobě tento materiál vyvolává?
Je to úžasný materiál, co nás provází po celý život. Bohužel dneska žijeme spíš v době plastové. Dříve lidé uměli využít dřevo daleko lépe než my dnes.
2. Proč sis vybral zrovna tesařské řemeslo?
Původně jsem vyučený stavební truhlář. Protože u nás v Brdech bylo ve vsi asi 5 truhláren a 3 pily, byla pro mě práce se dřevem jasná volba. K tesařině v té tradiční formě jsem se dostal až životní cestou, když jsem začal před více než deseti lety pracovat na obnově historických objektů.
3. S jakým dřevem se ti pracuje nejlíp? Kde jsi se vlastně naučil tesat?
Když mám možnost si dřevo vybrat sám, pracuje se mi s ním dobře. Pro tesání je ideální čerstvě poražená kulatina s co možná nejvíc rovnými vlákny a s minimem suků, žádná souše. Je také důležité použít správný průřez kulatiny na konkrétní rozměr trámu. Tesám převážně ze smrku či modřínu. Můžu-li si vybrat, raději mám smrk, už jen kvůli menší váze při manipulaci.
Se dřevem pracuju v podstatě od školy. Hlavním impulzem pro mou životní cestu s tradičním řemeslem byl začátek spolupráce na obnově Novákova statku v Olešné. Jedná se o kulturní památku, takže bylo potřeba používat původní technologie. Snažil jsem se získávat informace kde se dalo, například od pana Vokouna z Hamouzova statku ve Zbečně, na tesařských workshopech v Centru stavitelského dědictví v Plasích, od ostatních tesařů, kteří se věnují tradičnímu řemeslu, jako např. Petr Růžička, Ondřej Protiva, Hynek Šalplachta.
4. Jakou sekeru máš nejradši? V čem předčí sekera motorovou pilu?
Na to je těžká odpověď, oblíbených seker mám víc. Vždy ocením, když mi můj kovář opraví nebo vyrobí další kousek. Dříve si lidi vystačili s minimem nářadí a byli schopni postavit skoro cokoliv. Nástroj volím podle konkrétního druhu práce. Na tesání používám hlavně bradatici, na šindel zase lícovku, na spoje dlátovku… Ten rozsah nástrojů je opravdu velký. I já občas vezmu na pomoc mafla, řetězovou pilu či aku vrtačku. Ale když to jde udělat bez nich, jednoduše se jim vyhnu. Řetězovou pilu používám hlavně na odřezávání poškozených trámů při opravách nebo na hrubé krácení trámů, případně hrubou přípravu spojů. Plochy spojů beru dlátovkou nebo ručním hoblíkem. Povrch dřeva pak není roztrhaný a méně saje případnou vodu ve spoji, pokud se tam dostane.
5. Proč bychom měli dát přednost ruční práci? Mají tradiční řemesla šanci obstát v konkurenci moderních materiálů a technologií 21. století?
Respektováním původních pracovních postupů zajišťujeme ochranu dochovaných hodnot. Ruční práce je určitá forma „meditace“. Zkrátka si u toho člověk dokonale vyčistí hlavu. Navíc na historických stavbách člověk zjistí, co vše jde udělat jednoduchými nástroji, a někdy je to i rychlejší a levnější řešení než nějaká strojní výroba.
6. Jak myslíš, že člověka ovlivňuje prostředí, ve kterém pracuje a žije?
To, že žiju na vsi uprostřed lesů a mezi spoustou roubenek, kostelů a hradů ovlivnilo můj vztah k památkám.
7. Kladeš si při opravách starých domů otázku, jak by postupovali staří mistři, nebo radši hledáš vlastní originální řešení?
Historické konstrukce by se měly opravovat technologií, jakou vznikaly. Já dělám jenom opravy, žádné novostavby. Nebourám, ale rozebírám a pak se snažím konstrukce vrátit zpět tak, jak původně byly. Má-li dům například podezdívku roubení z kamene a jílu, postavím ji opět z kamene a jílu. Pokud se dochová zbytek vápenného nátěru na roubení, natřu to zase vápnem. Spáry v roubení také vyplňuji stejně, jako se to dělalo dříve, a použiju znovu klínky, mech či jíl se slámou.
8. Preferuješ při výrobě trámů nízkou nebo vysokou práci a proč?
Prvně jsem začínal tesat u země, ale ne zrovna ideální sekerou. Časem jsem sehnal víc seker a začal jsem tesat hlavatkou a širočinou na kozách. Zpět k nízké práci mě přivedla myšlenka být při tesání více samostatný a nemuset sám zvedat kulatinu na kozy. Nízká práce nabízí možnost tesat rovnou v lese. Používám věrnou repliku historické sekery bradatice, kterou koval Jaroslav Veselý. Každému sedne jiná sekera a jiný styl a v tom je ruční práce krásná.
9. Je potřeba pracovat na osvětě a popularizaci tradičních řemesel?
Určitě! I to byl hlavní úkol mého projektu Skřítkové tesaři, kde jsme začali lidem ve skanzenech a na historických akcích ukazovat řemeslo tesařů s možností si něco málo i vyzkoušet. V roce 2019 a 2020 jsem pořádal ve spolupráci s Hynkem Šalplachtou setkání tesařů, jež se letos k mojí lítosti nekonalo. Příští rok se doufejme na hradu Hartenberg setkání opět uskuteční. Mám v plánu uspořádat ještě nějaké další tesařské workshopy. Současná doba naneštěstí veřejným akcím nepřeje (a ještě pár let asi přát nebude), proto jsem prezentaci řemesla přesunul na Facebook a poslední dobou i na YouTube. Kanály o tesařině bohužel většinou nejsou v češtině. Chybí důležité informace, které člověk získá až praxí a neustálým zkoušením. Snad trochu přispěju k prezentaci řemesla. Dělám pro to, co můžu.
10. Co nám říká tesařina o životě a přístupu k práci našich předků?
Neznalost a ignorování tradičních řemesel a technologií může mít za následek nenávratné poškození, a hlavně postupnou ztrátu autenticity historického domu. Každý historický objekt v sobě ukrývá hmatatelné stopy umu, řemeslné zručnosti a výtvarného cítění svých stavitelů, ale i historické materiály a technologie, jež jsou už dnešní době průmyslového stavebnictví vzdálené.
Více informací o činnosti Františka Ungra a Skřítcích tesařích zde:
https://www.youtube.com/channel/UCKBII8DzfqABCkCV04buOLA
