Tak mě tu máte, mohu u vás bydlet?

Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans)

Tak mě tu máte, mohu u vás bydlet?

Jak by asi vypadal inzerát, kterým by si hledala podnájem nejznámější dřevokazná houba dřevomorka domácí (serpula lacrimans)?

 

„Tak mě tu máte. Přicestovala jsem k vám až z dalekých Himalájí a hledám dlouhodobé bydlení. Moc se mi u vás líbí a ráda bych se tu usadila natrvalo. Jsem nenáročná a nebudu vás vůbec rušit. Pro začátek se klidně nastěhuju třeba do sklepa nebo na půdu. Do světnice přijdu, až se lépe sžijeme. Preferuji home office, a ačkoli pracuji z domu ve dne i v noci, ani si mě nevšimnete. Pozvěte mě dál a na oplátku vám celý dům provoním intenzivní houbovou vůní.

Mám mnoho tváří. Vytvářím rozlité nadýchané plodnice, které umím vybarvit od okraje ke středu od jasné bílé, přes nažloutlou a oranžovou až po červenohnědou a tmavě hnědou barvu. Jsem ale dost stydlivá. Než se vám ukážu v plné kráse, nějakou dobu si počkáte. A taky si to musíte zasloužit. Dopřejete-li mi vhodnou teplotu, vlhkost a dostatek živin, bude pro mě naše soužití potěšením. Nejvíc ocením teplotu 18–22 °C, ale zvládnu se i otužovat a růst už od 3 °C. Jenom to nepřehánějte s větráním, protože průvan mi vůbec nesvědčí.

Cestou k vám mi pěkně vyhládlo a dala bych si něco dobrého na zub. Mám slabost pro dřevní celulózu, nepohrdnu ani vzduchosuchým dřevem, zvlášť pak dřevem se zvýšenou vlhkostí. To si nechám líbit. Příliš suché dřevo se mi sice špatně tráví, ale i s tím si poradím. Vlhkost si buď vyrobím, nebo se pro ni natáhnu. Svými provazci (rhizomorfami) si totiž umím pro vodu sáhnout klidně i několik metrů. A pokud mi v cestě stojí cihlová zeď, žádný problém, jednoduše ji prorostu. Cestou alespoň zvědavě nakouknu do nových místností.

V jídle nejsem vůbec vybíravá. Pochutnám si na trámech, dřevěných podlahách, dveřích, skříních a jejich obsahu, jako třeba knížkách či hračkách. Ví se o mně, že nemám ráda chemii, zato miluji historii, architekturu a kulturu. Historické dřevěné konstrukce doslova žeru. Ráda navštěvuji hrady, zámky, muzea. Lákají mě skrytá místa, kam se běžný návštěvník nepodívá. Ačkoli jsem bez vyznání, nebráním se ani návštěvě kostela. Předsudky netrpím, na vyznání se neptám.

Nezahálím, ani co se vzdělávání týče. Kupříkladu ve starých školách se cítím jako houba ve vlhku. Jestliže lenivý školník nebo údržbář svou práci odbývá, s nadšením si objekt převezmu do vlastní péče. Stejně tak časem poctím svou vzácnou návštěvou majitele budov se špatnými odpady a vás, komu prosakuje nebo vzlíná voda do stavebních konstrukcí a zatéká střechou do krovu. Můžeme si pak společně zahrát třeba v kostky – vaše trámy rozložím na spoustu hladkých a lesklých kostiček. Preferujete-li spíš hru v šachy, ráda vám ukážu, jak se dává mat. S dřevěnými figurkami mě totiž stěží porazíte.

K mým dalším přednostem patří trpělivost a věrnost. Ani v chudých časech vás neopustím a nevezmu nohy na ramena. Raději si na pár let zdřímnu a až budu mít příznivé podmínky, znovu se pilně pustím do práce. Ráda také cestuji a objevuji nová místa. Moje spory se snadno roznesou na botách po celém domě nebo se rozšíří vzduchem. Bude-li vám někdo tvrdit, že jsem nebezpečná, že váš dům vybydlím, způsobím hnědou hnilobu a zkázu dřevěných částí domu, že se vám v mé společnosti špatně dýchá, kašlete na to.  Pozvěte mě dál, ihned se u vás budu cítit jako doma a zažijeme společně mnohá dobrodružství, na která do smrti nezapomenete. V latině mám sice přídomek ‚lacrimans‘ = ‚slzy ronící‘, ale nejsem to já, komu zůstanou oči pro pláč.“

Chcete tuto nezvanou spolubydlící vystěhovat, zavolejte nebo pošlete nezávaznou poptávku.