Dřevěná chalupa staříčků na samotě

Rozhovor s Dagmar Stoklasovou

Dřevěná chalupa staříčků na samotě

Velké Karlovice – O svůj pohled na práci v muzeu, památky, lidovou architekturu, tradice a folklór, ale také na dřevo jako materiál, provázející člověka na Valašsku od narození až do posledních dnů, se s námi podělila vedoucí Informačního centra Karlovského muzea ve Velkých Karlovicích Dagmar Stoklasová. Energická a současně velmi milá a vlídná šéfová Karlovského muzea je člověkem se srdcem na správném místě.

Jaké je to pracovat v muzeu?

Smyslem mé práce je uchovávat hodnoty pro další generace. Jako vedoucí informačního centra zodpovídám i za správu Karlovského muzea. S tím souvisí potřeba zabezpečit nejen provoz pro návštěvníky, ale i péči o budovy či exponáty a mnohdy zastat i různé jiné profese. 

Dětství jsem prožila jako městské dítě, ale každou volnou chvilku (víkendy, prázdniny) jsem trávila na samotě u své babičky a staříčka v dřevěné valašské chaloupce, zprvu bez vodovodu a elektřiny. Není nic kouzelnějšího než ranní hygiena ve studené vodě, večery při petrolejce a vše provoněno dřevem. Tyto chvíle asi ovlivnily mé vnímání všeho prostého, lidového a ukázaly mi náročnost života bez civilizačních výhod.

Má práce mě stále obohacuje o různá poznání historie a také mě naplňuje. Díky ní totiž mohu předávat své poznání s porovnáním života na samotě a života ve městě.

Proč bychom měli chránit památky?

Naše společnost se vyvíjí již řadu tisíciletí a s tím přichází i zrod mnoha památek, jež jsou zachovány v různých oblastech života. Já se při své práci setkávám nejen s architekturou, ale i nehmotným kulturním dědictvím, které nestojí na nádvoří či v krajině, ale je v podvědomí lidí žijících v našem kraji. Vyjít si ve valašském kroji se pojí s určitou hrdostí a prestiží, a zároveň tak udržujeme lidové tradice. Co může být příjemnějšího?

Je naší povinností pečovat o kulturní památky co nejsvědomitěji, neboť i další generace budou chtít znát, jak se bydlelo, jak vůbec taková dědina na Valašsku vypadala, kde se děti učily, jaká řemesla byla v tomto kraji specifická a živila celé rodiny, kde se lidé scházeli za zábavou a vytvářeli právě ty tradice.

Jakou roli hrálo a hraje dřevo v životě člověka na Valašsku?

Z vyprávění předků jsem vždy slyšela, že dřevo provází Valacha po celý život. Narodí se a je uložen do dřevěné kolébky, hračka je dřevěná, školní lavice také dřevěná, živí se prací se dřevem, postaví dřevěnou chalupu, spí ve dřevěné posteli, ve stáří posedává na lavičce a na samém konci je položen do dřevěné rakve.

Je pravdou, že na Valašsku je dřevo hojně využíváno i dneska nejenom ve stavitelství, ale i v uměleckém ztvárnění, což dokládají mnozí lidoví umělci a řemeslníci. Jen v naší obci a blízkém okolí máme několik nositelů tradic v oborech práce se dřevem.

Co pro Vás znamená lidová architektura?

Protože se stále bavíme o Valašsku, vyvstane mi v mysli již zmiňovaná, a tak blízce známá dřevěná chalupa staříčků na samotě. Jako druhá se mi vybaví chaloupka umístěná ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, kterou na tamní stráň jako první stavbu převezli z Velkých Karlovic – Miloňova. Právě ta patřila mému pradědečkovi.

Lidová architektura se skládá nejen z honosných staveb jako kostely, fojtství, panské domy, hospody, ale i z malých chaloupek, kapliček, božích muk a křížů, jež byly šetrným zacházením a citlivým ošetřením zachovány do dnešních dnů. Jsem vděčná za řemeslníky a firmy napomáhající k těmto opravám, restaurování či ošetření.  I v mé rodině se věnovali a věnují práci na památkách prostřednictvím řemesla výroby a pokrývání šindelem, výroby ručně dlabaných rýn, hrábí a vlastně snad všech nástrojů potřebných v zemědělství a u chalupy.

Udržují se ve Velkých Karlovicích tradice?

K tradicím neodmyslitelně patří folklór a nadšení lidé k tomu. Z těch karlovských jmenujme Mezinárodní dětský folklorní festival, Valašský bál a jednu z nejstarších tradic, Karlovskou pouť. My k tradicím pomalu zařazujeme i ty novodobější, abychom tak i nadále pokračovali na cestě za tradicemi a mohli je předat další generacím. Již po několik desetiletí tu pořádáme Setkání řezbářů, Hrnčířský den, Velikonoční jarmarkKateřinský jarmark.

Tradice vypovídá i o postoji člověka k místu, kde se narodil, kde žije, vychovává děti a naplňuje svůj osobní život. Tradičně se i rukodělná práce dědí z pokolení na pokolení za dodržování stále stejných postupů a zpracování jako za dob minulých. Právě zde oceňujeme jejich pracnost a originalitu.

Jaké akce pořádáte na podzim v muzeu?

Podzimní čas u nás nastartovala akce Myslivecký den s bohatým programem, zaměřeným na myslivecké zvyky a tradice. Týž den byla zahájena i stejnojmenná výstava fotografií Václava Přibáně.  Současně byla zpřístupněna jedna z výstav k 50. výročí založení muzea s názvem Tak šel čas… výstava plakátů let minulých.

Dne 28. 11. se v okolí Karlovského muzea bude konat Kateřinský jarmark s tradičním rukodělným zbožím, nebudou chybět speciality valašských řezníků, spousta sladkostí či oříšků a k tomu bohatý kulturní program s hudeckou hudbou Staré Gatě, gajdošem, dětmi z folklorního souboru Valášek, sboru ZUŠ a ženského pěveckého sboru Karlovjanky.